naše první vipetka narozena 17.5.2005, výška 48 mínus, dostihová licence č.WH790/06, coursingová licence č. WH 24/06

Malá Arinka utíkala neznámo kam, kdykoli jsme ji vypustili z vodítka. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že bude na vodítku stále. Nikoho s vipetem jsem neznala, proto jsem ani nevěděla jestli je to normální, jestli ji to přejde a podobně. Přesto všechno to byl mazlíček, který si nás omotal kolem prstu.

A tak jsme měli doma fenečku na procházky, na mazlení a na všechny radosti a starosti kolem. Rozrthala a rozkousala na co přišla. Postupně bylo všechno přestěhováno do výšek, vyhozeno jako nepotřebné a hlavně dobře uklizené. Nechávali jsme jí nenápadně různé věci na rozkousání, ale ona neomylně našla něco, co pro ni v žádném případě připravené nebylo. Stala se ze mě rozervaná osobnost, která ji jednou chtěla hodit přes plot do útulku (berte s rezervou), podruhé by ji láskou snědla. Velkého zastánce měla ve svém páníčkovi- v mém muži. Nedal a nedá na ni dopustit. Všechno jí omlouval a ona mrška přesně věděla, kde má zastání. Já byla za Herodese, on za ochránce týraných zvířat.

Jak ale běžely dny a týdny, bylo nám celkem jasné, že druhá vipetka nás nemine. Dost nelogická byla obhajoba pro nás i okolí, že si ty dvě fenečky budou hezky hrát a zapomenou ničit - teď už i své obydlí.

Arachné je nejmenší, ale nejaktivnější členka smečky. Zatím je její vůdce, ale už si musí hájit prvenství s nejmladší Moirou. Arinčina chovatelka, paní Jana Nečková mi nedávno říkala, že už jako štěně byla u všeho první a to ji zůstalo dodnes.

Co se týká výstavní kariéry, máme střídavě oblačno. Po prvním posouzení, kdy rozhodčí řekl, že jí chybí hrudník, jsme házeli flintu do žita. Ale z žížaloidní vipetky se po jakžtakž osvalení vyklubal pěkný motýlek. Někdy taky pěkná můra. Tak jí říkám, když má své typicky chrtí dny a nevidí, neslyší, o poslouchání ani nemluvím.