naše druhá vipetka narozená 22.11.2005, výška 48, dostihová licence č. WH881/08
O druhé vipetce je asi rozhodnuto. Rychle, kde jsou nějaké inzeráty! Sem s nimi! Internet bude asi nejjistější. Je únor, doba pro štěňátko jako stvořená. Všude hromady sněhu, to bude nejlepší pořídit si nějakou sněžnou vipetku. Taky že jo! Našla jsem ji ve slovinské Kranjské Goře. Cítím se být velkým odborníkem a vybírám si výstavní linii a neomylně šahám po té nejkrásnější. No samozřejmě, že je nejkrásnější. Pro nás určitě!
Tak to byl sled překotných událostí před druhým vipetím přírůstkem. Vyrazili jsme z kraje února 2006 - zrovna vládla velmi těžká a tuhá zima. Arinku jsme vzali sebou. Zřejmě jsme si představovali jak se štěňátku vrhne kolem krku a bude ho vítat coby nalezenou sestru. Chovatel Zoran Sordjan nám zajistil ubytování a oslavili jsme s ním i jeho čtyřicátiny. Poznali jsme snad celé mezinárodní příbuzenstvo a přátele.
Následující ráno - po nezbytných formalitách, jsme si již naši Sendinku odváželi domů do Česka a do Zlína. Cestu zvládla na jedničku. S Arinkou se po cestě jakž-takž seznámily. Jediné, co jsme neměli dořešeno, bylo oznámení o změně počtu psů našemu synovi. Honza nám otevřel, aniž by zkoumal kolik nás přijelo. Letmo se zeptal jak bylo a odkráčel po svém. Když tu novinu zjistil, nevěřil vlastním očím a uším. "Do jaké rodiny jsem se to dostal"!, byla první věta po prožitém šoku. Stav zvířat se totiž v naší domácnosti zvýšil na 4. Dvě kočky a dva psi. To netušil, že ještě nekončíme.
Sendinka se zapsala do naší rodiny okamžitým zapamatováním si svého bydliště. Po týdnu, při procházkách v hlubokém sněhu a cestou zpět kolem kynologického cvičiště, na nás vyrazila psiska, která nacvičovala umění zakousnout vše, co se pohne. Naštěstí nás dělil plot. Malá Sendinka se lekla a než jsem stačila zareagovat, tak už jsem viděla jen ocásek. Volání nepomáhalo, tak jsem se úprkem vydala za ní. Nevěděla jsem, kterým směrem se mám vydat. Na dohled vidět nebyla, tak jsem se vydala domů pro telefon abych zavolala svého muže a společně ji pak zkusili hledat. A jak jsem se blížila k domu a ke dveřím...co nevidím! Malý bobek se tam celý třese u dveří a dožaduje se otevření. Pro doplnění musím dodat, že to bylo tak 500m v hodně členitém terénu mezi garážemi a zahrádkami. Uf, to jsem si oddychla.
Sendinka je velká a dlouhá fena anglického typu. I přes svůj nedostihový původ je nadšený běžec. Styl běhu se dá přirovnat k tanku. S poslušností je na tom daleko líp než Arinka. Když jsme zkoušeli agility, byla celkem ochotná plnit povely a zdolávat překážky. Výstavní kariéra je vzhledem k počtu navštívených výstav velmi uspokojivá. Bezpočtukrát výborná, jednou CACJ, několikrát res CAC, potom CAC, res CACIB a konečně i CACIB. V roce 2008 získala i pracovní titul CACT.
Povaha Sendy se vyvíjela a dnes se ustálila v pozici věčného štěněte. Je to fena, která se okamžitě nadchne pro každou čertovinu. Navíc je i sama vymýšlí. Jen trošku nezvládá svoje velké tělo a sem tam něco shodí, do něčeho vrazí.... je to takové naše slůně v porcelánu.
č.známky 3512
